laurdes,

• Autor: George R. R. Martin
• Série: Píseň ledu a ohně #1
• Vydání originál: Voyager Books, 1996
• Vydání ČR: Talpress, 2011
• Klíčová slova: fantasy, politický román

George Martin, úspěšný americký spisovatel sci-fi a fantasy, se v posledních letech dostává i do podvědomí českých čtenářů. Vždyť kdo by neslyšel o veleúspěšném seriálu z produkce HBO, který je natočen právě podle Martinových knih ze série Píseň ledu a ohně. Hra o trůny je první z dosud pěti vydaných knih. Můžeme jí považovat za velice slibný začátek celé ságy.

Zahanbeně se přiznávám, nejdříve jsem viděla první sérii seriálu, až poté jsem se dostala ke knize. Hned po prvních dvou epizodách mi bylo jasné, že si knížku musím přečíst, ale byla zrovna neděle a věděla jsem, že do knihkupectví se dostanu nejdříve za 24 hodin. Nevydržela jsem čekat a seriál jsem na jeden zátah dokoukala. V pondělí jsem si po škole koupila knížku a světe div se, nebyla jsem schopná jí odložit. Kdybych měla knihu charakterizovat jedním slovem, neváhala bych a použila bych právě výraz neodložitelná.

Příběh se odehrává ve středověku a obsahuje prvky fantasy. Velkým kladem pro mě je, že právě tyto fantasy prvky jsou nám od začátku dávkovány v malém množství, což činí knihu ještě přitažlivější než je. Dalo by se říct, že kniha obsahuje tři dějové linie. První z nich se zabývá politickým bojem o moc mezi rody Stark, Lannister, Baratheon a Targaryen. Druhá dějová linie se zabývá rostoucí hrozbou Jiných, nemrtvých nadpřirozených bytostí, které napadají Říši ze severu. Právě tato linie je popisována především z pohledu Jona Sněha. Třetí dějová linie se zabývá osudy Daenerys Targaryen, dcery krále svrženého před patnácti lety, která žije v exilu. Daenerys z touhy získat zpět trůn svého otce udělala svůj životní cíl.

Každá kapitola je vyprávěna z pohledu jiné postavy, proto čtenář získá velké množství úhlů pohledu. I díky tomuto stylu vyprávění příběhu jsem si v knize našla obrovské množství oblíbených postav. Dalším kladem knihy je, že žádná postava není výlučně dobrá ani zlá. Jejich chování je většinou reálné, pochopitelné, lidské – což je pro mě opravdu velké plus. V dnešní době se totiž stává, že autor si vytvoří ústřední postavu, která je tak dokonalá, že hrůza. Ve Hře o trůny však tyto autorovy tendence chybí, každá postava má vlastnosti, které můžeme pozorovat v průběhu celé ságy. Sansa je naivní, Arya tvrdohlavá, Tyrion geniální a Theon krysa jedna krysácká.

George Martin vytvořil nový svět, svět plný rytířů, mečů, vlků a draků, odvahy, lásky, přátelství ale i zrady nebo smrti, s kterou se tento autor opravdu nepárá. Je schopen v libovolném okamžiku ve své knize zabít v podstatě kteroukoliv z postav nezávisle na tom, jak je v knize významná nebo čtenáři oblíbená. Jeho odvahu si vykládám tak, že v podstatě když jedna postava ze sta ubude, pořád jich má devadesát devět. To ho ovšem neomlouvá, a to že mi zabil mnoho mých oblíbenců, mu nikdy nezapomenu.

Překlad se mi zprvu nelíbil, ale s odstupem musím říct, že klobouk dolů teda. Dát dohromady některé české výrazy, především složeniny jako „železostromy“, to nebylo vůbec jednoduché určitě. Pravda je, že se mi podařilo najít pár poměrně začátečnických chyb – odkdy se proboha „more argument“ překládá jako více argumentů? Já jsem měla za to, že král Robert nemá náladu na „další hádku“. Nicméně to se může v knize o takovém tloušťce jakou má Hra o trůny velice snadno ztratit. Ještě musím pochválit některé pasáže, kde mluví Tyrion. Ty jsou přeloženy opravdu bravurně, s lehkostí a vyzní přesně tak, jak mají.

Děj knihy je velice komplikovaný, proto bych ji doporučila především čtenářům, kteří se v komplikovanostech doslova vyžívají. A také těm, kteří nemají problém přečíst takovou bichli.

Sečteno, podtrženo. U mě deset hvězdiček jak vyšitých. Nic jiného si ani Martin nezaslouží. Naservíroval nám temný příběh, který si nemůžeme nezamilovat.