laurdes,

• Autor: Andrew Fukuda
• Série: Hon #1
• Vydání originál: St. Martin’s Griffin, 2012
• Vydání ČR: Fragment, 2014
• Klíčová slova: YA, upíři, dystopie

Poločíňan, polojaponec, narozený na Manhattanu, vychovaný v Hong Kongu – to je Andrew Fukuda. Debutoval poprvé v roce 2010 s knihou Crossing, více se ale proslavil až se svojí druhou knihou, která je prvním dílem plánované trilogie.

Je těžké žít ve světě upírů (lidí) a být člověkem (glupanem). Své o tom ví i sedmnáctiletý Gen, který se musí od svého narození skrývat. Naštěstí ho ale otec ještě předtím, než byl sám prozrazen, stihl naučit, jak zůstat nenápadným a přežít. A tak se Gen řídí souborem podivných pravidel – nepije vodu na veřejnosti, dává si pozor, aby nebyl unavený a neusnul v autobuse nebo ve škole, nepoužívá mimiku a místo toho si škrabe zápěstí, kde mají upíři „vtipnou kost“, holí se každý den, protože i obyčejné chloupky by ho mohly prozradit. Pravděpodobně by se mu podařilo takhle prožít celý život, kdyby Vládce nevyhlásil soutěž, během které největší šťastlivci z řad upírů pronásledují posledních pár žijících glupanů. A ten, který vyhraje, si smí na glupanech pošmáknout.

Od začátku je jasné, že Gen bude mít tu smůlu a dostane se mezi Lovce. Musí se společně se svými protihráči přesunout do Ústavu pro výzkum glupanů, kde je jen otázkou času, kdy se prozradí. Co když se z Lovce stane během jedné minuty kořist? Podaří se mu zachránit si holý život nebo to s ním špatně dopadne?

Námětově kniha není vůbec špatná, autor to vzal zas za jiný konec a držel se klasického konceptu „upíři jsou zlá krvelačná monstra“, což je po všech těch Stmíváních a Upířích deníkách příjemná změna. Problém ale vidím v tom, že je ta knížka strašně nedotažená a nepromyšlená.

Upíři se nemyjí? Bojí se vody? Jestli jo, jak je teda možný, že existovaly školní hodiny plavání? A jestli ne, tak mi teda někdo vysvětlete, proč řeka zachránila prchající skupinku. Jak je možný, že měl Gen doma přístup k vodě? Kde bral žiletky a deodoranty, když upíři je nepoužívali? Potřebovali upíři světla? Nebo viděli i po tmě? Jak mohl Gen fungovat, když bylo zhasnuto a on neviděl? Jak to bylo s elektrikou? Měli sice supermoderní Kopuli, ale jezdili na koních?  A pak mám taky ještě jednu megaSPOILERovou otázku.

Na druhou stranu se knížce nedá upřít, že se čte dobře, nenudí, popisy jsou celkem dobře zvládnuté. Také se mi velmi líbilo, že hlavním hrdinou byl chlapec, kolem kterého se motaly dvě holky. Je to zase něco trošku jiného. A z toho důvodu je opravdu velká škoda, že někdo neřekl: „Hele, Andrewe, máš tam pár blbostí, tak to koukej přepsat.“

Nebýt poslední věty, asi bych se do čtení dalšího dílu moc nehrnula, ale takhle nemám moc na výběr. Jsem zvědavá, jak to Fukuda pojme do budoucna – upřímně doufám, že zapracuje na detailech a pak by to třeba i fungovat mohlo. Hon si od mě odnáší lepší čtyři hvězdičky.