laurdes,

• Autor: Richelle Mead
• Série: Pokrevní pouta #4
• Vydání originál: Razorbill, 2013
• Vydání ČR: Domino, 2014
• Klíčová slova: fantasy, YA, upíři

Je jí třicet sedm let a dva zlobiví kluci jí říkají mami. Přesto světu dospívajících rozumí snad ze všech spisovatelek nejlépe. Richelle Mead se psaní věnovala už na základní škole, ale pak toho nechala a soustředila se spíše na zisk titulu (v současné době má tři). Po škole vyučovala angličtinu a ve volném čase se pomalu začala vracet ke svému dětskému koníčku – naštěstí – protože jinak bychom se nikdy neseznámili s neohroženou Rose a neodolatelným Dimkou. (A samozřejmě se zbytkem úžasných morojsko-dhampýrsko-alchymistických postav, které nás provází již deseti knihami.)

Seznamte se Sydney Sageovou. Navštěvuje elitní internátní školu v Palm Springs a stará se o bandičku Morojů a dhampýrů; je velmi pracovitá, nosí nevýrazné oblečení a bez nadsázky se o ní dá říct, že je to nejinteligentnější stvoření, které kdy obývalo planetu Zemi. Dříve svůj mozek používala ve prospěch alchymistů, ale s tím je teď konec. Zamilovala se totiž do Moroje, do někoho, koho by se měla bát a jehož rasou by měla pohrdat. A také (jenom tak mimochodem) zjistila, že alchymisté nejsou ani z půlky tak svatí, jak se dělají.

Jak si ale Sydney poradí s úlohou dvojitého agenta? Dokáže před svojí sestrou Zoe, která se nově připojuje k palm springským studentům, tajit veškeré své pocity? A co řekne na blížící se rozvod svých rodičů?

Ve čtvrtém pokračování Pokrevních pout došlo ke změně vypravovacího schéma a my, čtenáři, se kromě Sydney dočkáme i našeho milovaného, melancholického, zelenookého Adriana Ivashkova, který nám poskytne pohled do srdce zmučeného a éterem ovládaného umělce. Přiznám se, že Sydney jsem si nikdy neoblíbila tolik jako Rose, takže jsem oživení v podobě miláčka Adriana kvitovala s povděkem.

Kromě Adrianova pohledu se nás ze stereotypu pokusí vytrhnout i dvojice nových postav – Zoe a Neil. Sydneyna mladší sestra je snaživá.. a velmi otravná. Ačkoliv jsem opravdu chtěla vymyslet aspoň jednu pozitivní věc, která by se o ní dala říct, nějak se mi to nepodařilo. Snad jen – chudák holka, takhle jí táta zmrvil život.. a ona se mu přesto snaží zavděčit, je to chvílemi opravdu až smutné.

Přesuňme se ale k zajímavějšímu objektu – k Neilovi. Nově přidělený strážce vypadá zprvu jako korunovaný idiot, nicméně v průběhu knihy jsem byla nucena si na něj poupravit názor. K Angelininu a Jillinu achání je imunní a chápe, co všechno je v sázce – opravdu příjemné překvapení.

Ohnivé srdce, jak už název napovídá, se hodně věnuje vztahu Adrian – Sydney, což je pochopitelně dobře, ale na druhou stranu chvílemi jsem si už říkala, že všeho moc škodí. Neustálé ubezpečování se o lásce toho druhého se mi k Richelle Mead nehodí a tak trochu nechápu, co se vlastně stalo. Jsem od této spisovatelky zvyklá na neustálou akci, na tuhnutí krve v žilách.. a místo toho se mi v posledních dvou knížkách dostalo spíše poklidného plynutí děje. Ještě, že to ten konec zachránil. Takže stejně jako v recenzi na Indigové kouzlo mi nezbývá nic jiného než vyjádřit naději na to, že Silver Shadows budou o něco akčnější.

Je zbytečné polemizovat o tom, jestli Richelle umí či neumí psát. Je zbytečné říkat, že se na další díl těším jako malé děcko. Ale Ohnivému srdci víc jak osm hvězdiček dát nemůžu, protože knížka, v které se v zásadě nic nestalo, si víc nezaslouží.

Chtěla bych touto cestou poděkovat nakladatelství Domino za poskytnutí recenzního výtisku.