laurdes,

• Autor: Katja Millay
• Vydání originál: Atria Books , 2012
• Vydání ČR: Domino, 2013
• Klíčová slova: NY, psychika

S knihou Moře klidu debutovala floridská rodačka v roce 2012. A během té chvilky se knížka perfektně uchytila, nadšené recenze brázdí internet a čtenáři se těší na další Katjinu knihu. No, uvidíme, jestli se od této spisovatelky dočkáme brzy!

Nemluví, nosí hlavně černou a zbytečně moc se maluje, to je asi první, čeho si všichni všimnout na Nastye Kashnikové. A Nastya je za to vděčná. Chce, aby si všichni všimli jejího vzhledu a zapomněli se pídit po tom, co skrývá. Lepší, když se jí budou bát nebo ji nesnášet. Hlavně, ať se k ní nikdo nepřibližuje, protože to by třeba musela vysvětlovat, proč už není to nadané usměvavé děvče, které vyhrává jednu hudební soutěž za druhou.

Nastya to má v nové škole těžké, nemůže si zvyknout na nové spolužáky a svou frustraci si vybíjí během nočních maratónů. Běhání je totiž její závislost, „zdravý způsob“ ventilace vzteku, jediná možnost, jak zapomenout na krutou realitu. Nastya ale neběhá jako normální lidé, utíká před tím, co se jí stalo, běží a běží dokud jí není fyzicky špatně, protože fyzické špatně je přeci jenom lepší než psychické špatně. A během jednoho podobného šíleného výběhu se ztratí. A omylem dorazí do garáže Joshe Bennetta, svého spolužáka.

Joshovi je taktéž sedmnáct, ale během těch sedmnácti let se mu ze života vytratili všichni jeho blízcí. Matka, sestra, otec, babička, dědeček. A Josh zůstal sám, s tučným obnosem na účtu, předčasně uznán plnoletým. Naučil se nikoho k sobě nepouštět. Protože.. co kdyby ten někdo zase zmizel z jeho života? To by Josh už nemusel unést.

Nastya a Josh nejsou ani stejní, ani jiní. Jsou něco mezi, oba dva potřebují pomoc, kterou jim nikdo nemůže dát. Mohli by si pomoct vzájemně? Nebo bude jejich kamarádství počátkem ještě většího průšvihu?

Po dějové stránce je Moře klidu velice chudé, události 370 stran by se daly převyprávět deseti větami. Ale Katja Millay nepsala tu knížku kvůli ději. Ona se rozhodla rozňahňat povahy obou hlavních postav až na dřeň, věnovala se jejich psychice, postupně odtajňovala jednotlivé události z minulosti, díky čemuž jsme my měli možnost pochopit jejich motivy. Katja tu knížku napsala proto, aby svoje čtenáře emociálně vyždímala.

Ačkoliv je Moře klidu častokrát zařazováno mezi NA (např. po boku Krásné katastrofy), je to spíše knížka psychologická. Na jednu stranu se čte úplně sama, vy hltáte každé slovo, stránky utíkají tak rychle, že Vás to až mrzí.. a na stranu druhou je to čtení vysilující. Unavující. Rozhodně téma knihy a především pak styl psaní je tak sugestivní, že moc radosti si při čtení neužijete, přesto však se tam najde spoustu momentů, kdy se musíte pousmát, kdy je Vám hezky z toho, co jste si přečetli.

Když přemýšlím nad hodnocením, jsem trošku rozpačitá. Ono totiž Moře klidu je jinde, nevejde se na stupnici. Desítku ani devítku třeba dávat nechci z jistých osobních důvodů, jenže nižší čísla jsou už zase moc málo. Můžu Vám říct maximálně to, že za přečtení ta knížka stojí, opravdu stojí. Že vám dá něco víc než ostatní romance, slaďárničky a YA, že se díky ní zamyslíte nad životem, že na ní budete myslet ještě několik dní po dočtení. A tak se dle mého názoru pozná dobrá knížka.

Chtěla bych touto cestou poděkovat nakladatelství Domino za poskytnutí recenzního výtisku.