laurdes,

• Autor: Caterine Fisher
• Série: Inkarceron #2
• Vydání originál: Hodder Children’s Books, 2008
• Vydání ČR: Knižní Klub, 2011
• Klíčová slova: dystopia

Druhý – a zároveň poslední – díl poněkud neobvyklé série o futuristickém vězení nese název Sapphique. Už na začátek nás upoutá tou povedenou obálkou, nicméně mně se o drobíček více líbila obálka k prvnímu dílu, Inkarceronu. Hodně oceňuji ale fakt, že Catherine Fisherová napsala tuto „mini sérii“ s nějakou myšlenkou, kterou si udržela a zbytečně nic nenatahovala, jak to tak v dnešní době bývá zvykem u spousty sérií.

Finn se sice dostává ven z vězení, ale všechno ostatní se zvrtlo. Správce je fuč i s oběma Klíči, Keiro s Attií se nemají, jak dostat zpátky, Finn začíná pochybovat o tom, kdo vlastně je a není, Královna jim hází klacky pod nohy.. a takhle by se dalo ještě hodnou chvíli pokračovat.

Po skončení minulého dílu jsem se bála, aby Sapphique nebyla jenom taková slaďárna – Finn a Claudia se našli, tak se teď budou půlku knížky ocucávat. Naštěstí jsem ale Catherine Fisherovou vůbec neodhalila a žádné přešťastné svatby jsme se nedočkali.

Kniha i nadále sleduje osudy hlavních hrdinů – Claudie a Finna Venku, Keira a Attie v Inkarceronu. V průběhu příběhu jsem si dvojici Keiro a Attie poměrně oblíbila, ale pořád jsem si více užívala Královnino intrikaření Venku. A když se do hry přidal druhý Uchazeč o trůn, musím říct, že jsem sama nevěděla, čemu mám věřit.

A teď už ke konci, který je tak neočekávaný, že se nad ním pozastaví každý, kdo knihu Sapphique přečetl. Já osobně jsem z něj nebyla tak odvázaná jako ostatní, některé věci jsem nepochopila nebo mi přišlo, že některé věci prostě a jednoduše nebyly dovysvětlené. Může mi, prosím, někdo osvětlit, proč Finna strčili do Inkarceronu? Může mi, prosím, někdo vysvětlit kdo byl Sapphique? Já jsem se v tom nějak ztratila..

Jsem trošku na vážkách, jak knihu ohodnotit, protože nespadá do žádných kategorií. Je to dystopie, tudíž kniha z budoucnosti, ale když ji čtete, máte pocit, že jste se přesunuli do minulosti. Obrovské plus ode mě má autorka za nápad s vězením, grafička pak za obálky k prvnímu i druhému dílu. Nejdříve jsem knize chtěla dát aspoň těch sedm hvězdiček, ale po dočtení jsem si to rozmyslela. Ten konec se mi nijak extra nelíbil a asi si ho budu muset přečíst ještě jednou, abych všechno správně pochopila. Nelíbil se mi natolik, že snižuji hned o dvě hvězdy – na pět. Ale je to hodně o vkusu.