laurdes,

• Autor: Peter V. Brett
• Série: Démonská trilogie #1
• Vydání originál: Random House, 2008
• Vydání ČR: Triton, 2009
• Klíčová slova: fantasy

Už jsem se poslední dobou obávala, že se přes změť upírů, vlkodlaků, víl a polobohů, nikdy nedostanu k pořádnému fantasy kousku. Protože to, co dnes v tomto žánru vychází má do opravdového fantasy daleko. Ale pak jsem narazila na zajímavě vypadající knihu, která nesla jméno Tetovaný.

Na knize je asi nejzajímavější to, že hlavní postavy sledujeme už od útlého dětství. Vidíme, jak vyrůstají a jak se utvářejí jejich osobnosti. Sledujeme jejich utrpení a sny – právě díky tomu je velice snadné pochopit pozdější chování všech tří hlavních hrdinů, dívky a dvou chlapců. A také, abych nezapomněla, prostřednictvím jejich života se seznamujeme i se světem, který má své vlastní dějiny, náboženství, kulturu.. a především – vlastní pravidla na přežití.

Hned od prvních stran řve z knihy surové nebezpečí – jadrnci. Tito lesní, ohniví, vodní, pouštní, skalní či nějací další démoni ohrožují všechny vesnice a města na území, které kdysi bylo známé pod jménem Thesa. Co se ale s Théským královstvím stalo skoro nikdo neví a pokud chcete, aby vám zůstala hlava na krku, bylo by fajn po tom nepátrat.

Kniha od začátku spěje k postupnému setkání Arlena, Leeshi a Rojera, jejich motivy ke vzdoru jsou taktéž shodné. Jak je tedy možné, že se Peterovi Brettovi podařilo vytvořit tři tak rozdílné osudy, které jsou si zároveň tak podobné? Opravdu jsem žasla nad vypravěčskými schopnostmi tohoto spisovatele, nad propracovaností celého světa, nad logičností některých činů, nad celou zápletkou. Peter Brett je živoucím důkazem toho, že ve fantasy žánru je plno neprozkoumaný sfér, a proto není nutné psát jenom o upírech.

Ale abych se vrátila k samotné knize, ještě jsem vám neprozradila, jak se dá proti jadrncům bránit. Před krvelačností démonů chrání obyvatele pouze systém magických symbolů, tzv. chran. V případě, že dojde k narušení chranové ochrany, získávají jadrnci přístup do lidských obydlí a nemilosrdně vraždí.

Ze začátku, především když jsou hlavní hrdinové děti, by se zdálo, že kniha bude určena teenagerům a celkově mladší části populace. Nenechme se ale mýlit. O surové, krvavé či násilnické scény tu není vůbec nouze, autor se prostě a jednoduše se svými postavami nemazlí a nic jim neodpustí, proto ještě před začátkem čtení by bylo dobré zauvažovat nad tím, jestli to váš žaludek snese.

Jak už jsem mnohokrát nastínila, hlavními postavami jsou hned tři hrdinové. A ne ledajací. Nejstarší z nich, Leesha, byla odsouzena a odvržena všemi vesničany kvůli prachsprosté pomluvě chlapce, se kterým byla zasnoubena. Jediný, kdo stál na její straně byla kořenářka Bruna, která ji později přijala k sobě do učení. Leesha se postupem času stala mojí nejoblíbenější postavou. Obdivuju její umanutost a tvrdohlavost, její nesobeckost a ochotu pomoci. Právě tato dívka ukazuje, že i žena může být silná a cílevědomá.

Přesto všechno, co jsem už nabásnila o Leeshe je však hlavním tahačem příběhu Arlen. Jako jedenáctiletý se poprvé postavil jadrncům, když se pokusil zachránit svoji matku. Ale díky zbabělosti jeho otce Arlenova maminka zemřela na zranění, která jí démoni udělali. Arlen proto už jako malý odejde z vesnice, ve které žije a odejde do města, kde pracuje na svém snu stát se poslem.

Posledním, nejmladším členem našeho trojlístku je Rojer, chlapec, který ve třech letech přišel o oba rodiče. Od té doby se musel světem protloukat se zbabělým a věčně ožralým žonglérem Arrickem. Přes to všechno se však Arrick stal Rojerovi učitelem i otcem.

Doufám, že z předcházejícího textu je patřičně jasné, že kniha mě ohromila ve všech směrech. Vypravování, zápletka, postavy, propracovanost světa, logičnost. Za všechny tyto aspekty bych knize udělila šest hvězdiček z pěti možných. Držme se ale při zemi a počkejme si, jaké pokračování přinese druhý díl – Pouštní kopí. Následovat by měly ještě minimálně dvě další, možná i tři knihy. Nechme se tedy překvapit. V celkovém součtu se nebojím knize dát plný počet hvězdiček.