laurdes,

• Autor: Tony Black
• Série: DI Rob Brennan #2
• Vydání originál: Random House UK, 2012
• Vydání ČR: Baronet, 2013
• Klíčová slova: detektivka

Autorem květnové novinky od nakladatelství Baronet je jednačtyřicetiletý australský rodák, Tony Black, který však slunnou Austrálii vyměnil už v dětství za život na deštivých britských ostrovech – ve Skotsku a v Irsku. V současné době žije v Edinburghu, kam také zasadil děj svého druhého detektivního románu, Vražedné míle. Mimo psaní se živí žurnalistikou, jeho články vycházejí i v celostátních britských novinách.

Hlavní postavou série o „detektivu Brennanovi“ je překvapivě detektiv inspektor Rob Brennan, svérázný chlapík, který před rokem podvedl manželku a teď za to sklízí ovoce. Do toho má vyšetřovat otřesnou vraždu mladé dívky, která shodou okolností dříve navštěvovala stejnou školu jako jeho dcera Sophie a jako bonus má pocit, že nemůže věřit lidem z vlastního týmu. Je tohle zabijákova první akce nebo se v policejních záznamech dá vyštrachat podobná vražda? A dokáže detektiv inspektor vše rozlousknout?

Kniha se svými třemi sty čtyřiceti stranami patří spíše mezi hubeňourky mezi thrillery a detektivními romány, nicméně i tak jsem měla obrovský problém s tím, abych ji vůbec dočetla. Už od první stránky je jasné, že autor chce šokovat, což se mu prostě nedaří. Detektivek s podrobným popisem zohavení oběti jsem četla už hafo a u Vražedné míle mi ani nepřeběhnul mráz po zádech – jako tomu bývá pravidelně třeba u čtení Tess Geristensové nebo Jefferyho Deavera.

Druhým problémem jsou neustálé Brennanovi úvahy, které s dějem vůbec nijak nesouvisí. O tom, jak je život těžký, o tom, jaká je definice dobrého/špatného manžela. To jsou prostě věci, které nikoho nezajímají a v detektivce nemají co dělat. Ještě pořád jsem se nerozhodla, jestli to tam autor mermomocí nacpal, protože potřeboval knížku natáhnout nebo měl nějakou zvrácenou touhu poučit čtenáře.

A třetí kámen úrazu – ten největší – je naprostá neomylnost Roba Brennana a jeho vědění. V několika recenzích na první díl série jsem četla, že „detektiv Brennan osloví čtenáře svou lidskostí“. Aha, tak to jsem asi četla jinou knihu než všichni ostatní. Nejenom, že Brennan je nepříjemnej chlap, kterej si za svojí současnou situaci může sám, ještě prudí čtenáře svojí naprostou genialitou, co se týče „tušení“ a „plánování akcí“. Hned na začátku odhalí i tu nejmenší boudu bez jakéhokoliv vodítka a nikdy není nic jeho chyba. Tohle je takové to nedoslovné vědění. Pojďme se ale přesunout k tomu doslovnému vědění, které mě deptalo ještě více. Snad na každé stránce se totiž dá najít věta „Brennan věděl…“ Co je mi po tom, co všechno Brennan věděl? A dobře, ještě bych zvládla, kdyby věděl jednou, ale když na dvoustránce věděl osmkrát? To už mi fakt nervy vypovídaly službu. Přikládám scan z knihy.

Víte co, jestli má někdo k dispozici elektronickou verzi, zkuste tam zadat do vyhledávače slovo „věděl“ a napište mi do komentářů kolikrát tam je. Jsem si na tuty jistá, že to trumfne i odstínovskou „vnitřní bohyni“, která byla v první díle zmíněná padesát čtyři krát.

Jediné plus, které u knihy vidím je přidaná linie okolo kriminálníka Neila Hendersona, který se do celého případu svým vlastním přičiněním zaplete více než by se mu líbilo. Díky tomu máme možnost nahlédnout pod pokličku a poznat psychiku jednotlivých postav. Ta mimochodem také byla poměrně propracovaná. Ale ta forma, ta mě teda udolala. Více než čtyři hvězdičky nedám ani když mi budete vyhrožovat podpálením knihovničky.

Chtěla bych touto cestou poděkovat nakladatelství Baronet za poskytnutí recenzního výtisku.