laurdes,

  • Domů
  • Recenze
    • Podle autora
    • Podle názvu
  • Přečteno
    • 2014
    • 2013
    • 2012
  • Být knihomolem je tak těžké
  • FAQ
    • O mně
    • O webu
  • Kontakt

Proč jsem nezůstala v Turecku?

-
laurdes
12. Květen 2013

p1100568

Ahoj všem.

Před víc než týdnem jsem Vám slíbila denní vlogy z Turecka. A dneska? Jsem doma a za celý ten týden jsem nenatočila jediné video a nenapsala jediný článek týkající se té krásné slunné země. Proč? Protože wifina byla na prdlačku. I když, to je asi výmluva. Prostě proto, že jsem na to neměla čas. A tak to zkusím v krátkosti převyprávět teď.

PŘÍPRAVA
Co se přípravy týče, nic jsem nepodcenila. Plavky byly připravené už dlouho dopředu, další oblečení jsem nepotřebovala a výběr knih prošel několika koly také v patřičném předstihu. Do finále se /kvůli určitým váhovým možnostem mého zavazadla/ dostalo pouze těchto šest knih – Dech, Zlatá lilie, Noční cirkus, Kolumbova záhada, Loď mezi hvězdami a Přechod. Říkala jsem si, že kniha na den musí stačit, obzvláště když Přechod je tak tlustý. A tak jsem, po krátké návštěvě oslavy několika kamarádek ze třídy, společně s našima vyrazila v pátek asi v jedenáct večer směrem ku Praze, vstříc novým dobrodružstvím. A těch bylo, to zase né, že né!

LETIŠTĚ, LETADLO, LETIŠTĚ
V Praze na letišti to byla pohodička. Dorazili jsme s pořádným předstihem, nikde se netvořily fronty, odbavili nás rychle a ještě jsem se se ségrou stihla podívat na TVD, protože jsem to dřív nestihla. Ve tři nás nahnali do letadla a tradá – směr Turecko. Cesta v letadle byla krutá, neboť se mi nepodařilo ani zamhouřit oči, na čtení jsem byla unavená a tak jsem jenom tupě čučela do sedačky před sebou a poslouchala sestry pravidelné pochrupkávání. No dobře, chrápala jak starej vožrala. I na místním tureckém letišti v Antalyi proběhlo všechno překvapivě rychle a po hodinové cestě autobusem nás delegátka s panem řidičem zanechali před pěkně vypadajícím hotelem na pospas recepčním, kteří uměli anglicky/německy asi tak jako my turecky.

HOTEL
Po drobných potížích jsem se nakonec s nejhezčím Turkem široko daleko domluvila na tom, že můžeme jít na snídani, že pokoje budou až po mittagessenu, ale že si můžeme change clothes na záchodech a jít už na pláž. Upřímně řečeno, vzhledem k tomu, že jsme měli All Inclusive, čekala jsem snídaňové hody. A ty nebyly. Alespoň ne tu první snídani. Byla jsem ráda, že jsem sehnala čokapik a džus. Až o den později jsem zjistila, že jsem neobjevila nejdůležitější místnost s palačinkami, tisíci druhy úprav vajíček a dalšími dobrotami, kterými po ránu opravdu nepohrdnu. Každopádně, zpátky k první snídani – tu jsme snědli, pak jsme na těch záchodech changeovali naše oblečení do plavek a vydali jsme se k moři. A v tu chvíli začala dovolená. Vůbec mě v tu chvíli nezajímalo, že jsem vzhůru už víc než 30 hodin, že mám pravděpodobně trošku zbytkového alkoholu v krvi z oslavy a že ta voda je nechutně slaná. Prostě svítilo sluníčko, moře pěkně šplouchalo a já jsem byla spokojená.

DSCN4810Hned po chvilce nás objevil nejotravnější a nejmenší člověk v hotelu. Jmenoval se Oskar a představil se jako hlavní animátor. Ačkoliv jsme chtěli být v moři, hned nás donutil hrát pétanque. A taky si zjistil, že už jsem plnoletá a že mě teda může bez výčitek dostat do postele. Zprvu se všem členům mé rodiny zdálo velice vtipné přivádět mě do trapných situací, ale velice rychle pochopili, že jestli si mě chtějí odvézt zpátky do ČR, musí mi naopak pomoct. A tak se stalo, že i má extrémně škodolibá sestra mě pravidelně informovala o tom, kde se ten smeták s růžovým šátkem na palici objevil a snažila se mě krejt. A to už je fakt co říct. I přes všechny důsledné únikové manévry si Oskar vždycky našel záminku pro to, aby si přišel sednout ke mně popovídat, aby mi nutil hrát vodní pólo nebo beach /ještě, že se nikdy nedozvěděl, že volejbal hrát umím, to by byla katastrofa!/ nebo aby ze mě mámil jakýkoliv kontakt.

Dalším velkým zážitkem pro mě bylo jídlo. To, že se první snídaně nepovedla /čti: to, že je laurdes blbá a nenašla nic jinýho než čokapik/ jsem si v následujících dnech bohatě vynahradila. No aby také ne, když jsem si přivezla dvě kila navíc domů! Celodenní přístup ke kebabu a pizze, v poledne a večer grilované maso všech druhů, místní speciality, zelenina na 35854 způsobů/škoda, že sním maximálně tak rajče a to ještě omylem/.. a nesmím zapomenout na sýry. Ty byly taky úžasný. A zmrzlina. Bože, pošlete mě někdo zpátky, prosím!

Když už mluvím o té zmrzlině.. – hned v pondělí při večeři byl můj jídelní orgasmus dovršen příchodem jednoho opravdu šikovného chlapíka. Takhle moc jsem se už dlouho nenasmála, koukaly jsme se na něj se ségrou víc než hoďku a v průběhu večera jsme se u něj stavily obě třikrát.

Další videa najdete na mém youtube kanálu, protože to prostě nešlo nenahrát.

Několik následujících dnů /až do čtvrtka/ jsme trávili neustálým přesouváním od moře k bazénu a od bazénu k moři, střídáním tobogánu se širokou klouzačkou, čtením a velice zajímavou čelendží – kdo objeví jako první koktejl, který se bude dát pít. Ale jo, nakonec jsme těch čtyřicet nahrubo přebrali a přišli na to, co je mňamka a co by se mělo rovnou lít do kanálů.

tobogán

Také jsem přišla na velice originální zábavu – na široké klouzačce jsme začali jezdit s matračkama, čímž pádem jsme byly schopní dojet asi tak deset metrů ještě po vodní hladině. Já vím, jsme prostě jelita, ale byla to bžunda.

DSCN4769Čas v hotelu plynul poklidně, moc jsme se nedružili a spíš jenom tak dovolenkově jsme si užívali rodinné pohody, knížek a sluníčka. Ani večerních animátorských aktivit jsme se moc neúčastnili, ale středeční program nás opravdu zaujal – volba missáka. A tak jsme udělali výjimku a večer jsme se zdrželi u poolbaru /to mi přivádí na myšlenku, že jsem skoro celou dovolenou nevěděla, že poolbar je bazénový bar, ale myslela jsem si, že si táta vymyslel vlastní slovíčko a z nějakého důvodu se mu tento bar zdá pouze poloviční/. O půl desáté na pódium vyběhla pětice kandidátů a v podstatě od začátku bylo jasné, kdo vyhraje. Čtyři svalnatí mladíci počínaje 24 lety /a konče nevím čím, protože porozumění německých číslovek mi moc nejde/ byla doplněna pětašedesátiletým showmanem, Rudym, který se toho rozhodně nebál. Po promenádě do půl těla, při které bylo především u adepta č. 1 hodně na co koukat a u posledního hodně čemu se smát, následovaly netradiční soutěže. Je zbytečné je tady vypisovat, zmíním se jenom o té, kdy si každý vylosoval písničku a během doby trvání písničky měl za úkol rozdat co nejvíc pus. Když nějaká holka nechtěla pusu, mohla si zakrýt půl tváře a tím dát najevo, že se tutý trapácký disciplíny účastnit nebude. Já na tohle teda nejsem, fakt ne. Ale ten první, to se prostě nedalo jinak. Takže poslušně hlásím, teď ve středu jsem dostala pusu od nejhezčího člověka na zeměkouli. Jo a vyhrál Rudy. Ale zpátky k tomu, co Vás zajímá!

MANAVGAT
Protože se ve čtvrtek udělalo ošklivě /čti: bylo pětadvacet a pod mrakem/, rozhodla rodinná rada, že toto dopoledne padne na oltář nákupů. A protože jsme bydleli uprostřed obchodové pouště – to si představte jako nepřeberné množství hotelů, u kterých nejsou téměř žádné krámky, rozhodli jsme se vydat vstříc tureckému maloměstu s pravidelnými čtvrtečními trhy, kde se dá prý sehnat „úplně všechno“.

Vylezli jsme z hotelu a už na nás mával taksikář /ano, mají taksi ne taxi/, abychom se s ním svezli. Taťka mu vysvětlil, že chceme zu Fuß gehen. Ovšem hned jak to dořekl, už se ze zatáčky vyřítila dolmuša /bůh suď, jak se to skloňuje, já jsem se rozhodla pro dolmušu – bez dolmuši/y jako ženu – bez ženy/ a máma začala na řidiče zběsile mávat a na nás povykovat „dělejte, dělejte“. Pan taksikář se nestačil divit a my vlastně také ne – hned o pár okamžiků později. V takovém mikrobusu, který měl kapacitu 23 sedících a 25 stojících lidí, se nás v tu chvíli mačkalo zhruba šedesát a ještě jsme jeli k dalším hotelům vyzvednout ještě zhruba dvacet lidí. Ne nekecám. A když jsem použila výraz „jeli“ spíš než civilizovanou jízdu si představte libovolný úsek Kobry 11. Pan řidič měl ale všechno pod kontrolou – dvěmi slůvky dokázal zpacifikovat celý autobus – na ty vevnitř řval weiter, weiter a myslel tím, že se máme smrsknout, ty venku zase pobízel výrazivem schneller, schneller, a když mu někdo vjel do cesty, tak prostě troubil. A světe div se, ono to fungovalo.

O dvacet minut později nás vypustil uprostřed Manavgatu a my jsme po drobné orientační kolizi opravdu došli k trhům. Abych vše uvedla na pravou míru – z duše se mi příčí nějaké handrkování o pár kaček či zkoušení všeho na ulici mezi miliardou chtivých turistů a pobíhajícím dobytkem. Jenže to jsme měli zůstat v hotelu. Prvních tak deset minut jsme byly s mamkou zaprdlý, ale pak jsme pochopily, že tohle je naše šance. V rychlém sletu jsme pořídili/y /asi se hodí spíš ypsilon, táta za náma chudák ta vlál a dělal peněženku/ několik triček, kraťasy, kožený pásek, tašky do školy pro mě i ségru, několik desítek náramků a dalších ptákovin. Vzhledem k tomu, že „obchodníci“ byli zvyklí ceny hodně.. hodně nadsazovat, musela jsem se dát do smlouvání. Ano, já. Protože máma umí cizojazyčně maximálně ukazovat čísla na prstech a táta se do toho nehodlal plést. Prvně to šlo ztuha, ale na získávání nějaké extra praxe nebyl čas. Pásek jsem z 30€ stáhla na 11€ a tašky měly stát každá 18€, tak jsme měli obě za 21€. Jo, to ale nebyl zlatý hřeb. Už už to vypadalo, že odejdeme, ale mamka ještě objevila jeden zapadlý obchůdek s koženými kabelkami a bylo to jasný. Celkem jsme si odnesly tři. Ale předvedla jsem heroický výkon – stáhla jsem to skoro o sto euro. I tak táta vypadal, že ho trefí šlak.

DSCN4925

TURECKÁ MENTALITA
Vzhledem k tomu, že jsem byla v Turecku poprvé a nikdy jsem se neobtěžovala zjistit si o této zemi více, některé věci mě opravdu zaujaly a ráda bych se s Vámi ještě o pár poznatků podělila. Jako ve většině turistických středisek se tam žije dvojím životem – jedním pro obyčejné obchodníky, řidiče dalmuš či zemědělce a druhým pro bohaté návštěvníky především ze střední Evropy a Ruska. Ten rozdíl je opravdu markantní, cestou k hotelu jsme viděli spoustu polorozpadlých budov, děti hlídající dobytek či různá malá tržiště a pak jsme přijeli do hotelového komplexu a tam všechno nablýskané a perfektně připravené pro nás, hosty. A když vidíte ten kontrast, jak tam žijí oni a jak si tam my, Evropané, přijedeme a máme se tam jak prasata v žitě.. to Vás hodně donutí se zamyslet. A přes to všechno jsou všichni tak optimističtí, milí a neustále dobře naladění. Asi mi teď budete odporovat, že musí. Jo, částečně je to pravda, ale poznala jsem tam spoustu lidí, kteří by takoví i kdyby nemuseli. Na recepci nám vždycky pomohli s každým problémem, číšníci se můžou přetrhnout, abyste se cítili jako v ráji, hrozně hezky se chovají k malým dětem a celkově.. prostě to tam funguje úplně jinak než u nás. Tak hezky, bezprostředně. Už jenom z toho titulu jsem bakšišem opravdu nešetřila. Nechci říct, že jsme nějak bohatí, takovou dovolenou jsme si mohli dovolit poprvé po pěti letech, protože se dostavoval barák a kupovalo se auto a dělal se bazén a bla bla bla, však to znáte. Ale i tak jsem během posledního dne zaměstnancům tajně rozstrkala víc než 20€, protože ty vděčné pohledy dokazující, že oni ty peníze potřebují víc než já, ty mi za to stály. A kdybych mohla víc, tak bych neváhala, fakt ne.

DSCN4929Loučení alespoň pro mě nebylo moc těžké, protože jsme se s nikým dalším moc nekamarádila, a proto mě opravdu zaskočilo, že všichni věděli, že odjíždíme a podle toho se také chovali. Oskar se pokusil dokonat svůj plán s postelí, dostala jsem tajně tři papírky s emaily a rozdala jsem dva facebooky. Když k tomu přičtu pět pozvání na diskotéku, nabídku k sňatku /na trhách se ke mě někdo vrhnul se slovy bjůtifl lejdy a už si klekal/ a sedm telefonních čísel, které jsem posbírala během celého týdne, říkám si, že jestli se tady u nás nevdám, protože mě nikdo nesnese, zajedu si do Turecka.

Něco Vám povím, bylo to pěkné.. co pěkné.. bylo to kurevsky perfektní, ale přesvědčila jsem se o tom, že být týden v kuse jenom se sestrou a rodiči je nad mé možnosti, protože práh mé frustrační tolerance dneska spadl hluboko pod nulu. A že miluju české deky, které neštípou.

Všechny fotografie jdou klepnutím myší zvětšit na původní velikost.

Přečetl jsem?Děkuji za přečtení.

Tento příspěvek si přečetli 4 lidé.

Štítky: Být knihomolem je tak těžké..

13 komentářů u “Proč jsem nezůstala v Turecku?”

  1. Fée (12.5.2013 | 8.48) napsal:

    Jojo, Turecko jsme párkrát zvažovali a právě smlouvání bylo nakonec jedním z hlavních důvodů, proč tam nejet. Vesměs jsme totiž všichni (krom táty) stydliví na to, abychom ukecávali ceny. A já jsem jediná, kdo doma mluví anglicky :D
    Animátoři jsou asi všude stejní, když jsme byli na Rhodosu, byli opravdu otravní. Letos tam jedeme znovu a dokonce i do stejného hotelu, ale bude to ok, už jsem si připravila pár frází, jak je odkopnout (Například „please, don’t bother us“) :D
    Jinak tě obdivuju, asi bych nezvládla celou dovolenou trávit jen u moře :D My vždycky trávíme podstatnou část dovolené na výletech.
    A ještě jedna věc – tyjo, kde ty známosti bereš? :D Já se na dovolené seznámila jednou, když jsem v hotelu potkala Čecha skoro stejně starého, jako jsem já!
    Ale je fajn, že sis to užila, a že jsi konečně zpět! :))

    Odpovědět ↓
    • laurdes (12.5.2013 | 9.02) napsal:

      Jo, my jsme čistě válicí se typy. Aspoň ten tejden.. :)
      No, hele.. já byla taky překvapená, na většinu těch Turků jsem se mohla podívat a vypadalo to, že je přemluvim i k sebevraždě :D .. máma tvrdí, že je to kvůli tomu, že vypadám jako jejich holky, ale jsem vyšší a mám delší nohy.. ale já ti nevim, doma takovou pozornost nemám, ani zdaleka ne. Ani zdaleka.. zdááááleka ne :D

      Odpovědět ↓
      • Fée (12.5.2013 | 11.16) napsal:

        Nevím jak naši, ale já bych celý den u moře asi nevydržela a předpokládám, že ani naši ne :D
        A jak je to s těma koktejlama??

        Odpovědět ↓
      • laurdes (12.5.2013 | 11.30) napsal:

        Tak ono šlo o místní specialitky. Z nealko bylo moc dobrý Sunshine, to byl jenom nějakej džus s červeným barvivem, ale chutnalo to fakt dobře a z alkoholickejch nám nejvíc sednul Blue Hawai a Sex on the beach. A pak samozřejmě takový ty klasiky, co máme i u nás :)

        Odpovědět ↓
  2. AreaRose (12.5.2013 | 9.31) napsal:

    Tak to jste si to v Turecku užili :D Třeba někdy našim navrhnu, že by jsme se tam mohli vydat.

    Odpovědět ↓
  3. E_V_E (12.5.2013 | 9.44) napsal:

    Krásny článok 8) To bola super dovolenka 8)
    Ja som bola v Egypte pred 3 rokmi, tam proste milujú európske slečny a u pyramíd by ma otec bol vymenil za 2 ťavy, keby chcel a mamu za 1 ťavu 8D Takisto ponúkali mercedesy 8D Tak keďže som prsatá a krásna, tak sa niet čomu čudovať, že ma chcú 8D a naozaj milujú deti, moju malú sestru tam vyzdvihovali ako bohyňu – malá, blonďatá, zlatá – no kto by nechcel 8D
    Dohadovať sa o cenách na trhu bola skôr robota otca, ten nám zaistil mnohé zľavy, oni sa tam dokážu aj uraziť, keď sa s nimi nehádaš o cenách 8)
    Z raňajok som bola úplne v šoku každé ráno. Obrovské stoly, brutálne urobené vajíčka na všetky spôsoby, vždy som si nabrala aj vajíčka, zeleninu, džemový chlebík aj ovocie, to sa nedalo inak! Pribrala som tam 2 kilá 8D

    Odpovědět ↓
  4. Michato (12.5.2013 | 11.12) napsal:

    Super článek :) V podstatě ti závidím :D Já jsem byla u moře naposledy v 7 (?) letech v Tunisu :)) Strašně ráda bych odjela za sluníčkem :)

    Odpovědět ↓
  5. Fierush (12.5.2013 | 11.17) napsal:

    Jé jsem ráda, že nejsem jediná, která je okouzlená Tureckem. No každopádně musím říct, že kdybys byla někde v oblasti mimo „pro evropsky“ upravené části, tak jejich ochota je ještě větší. Mám skvělý zážitek z Karsu(což je až u Arménie). Kde se na nás usmívali a snažili se nám pomoct, vyhovět a všechno ačkoli neovládali žádný jazyk, kterým bychom mi neuměli říct víc než ahoj a nashle.
    A k „ochotě“ k evropským ženám. No mimo sezónu je to větší haluz než ve hlavní sezóně. Asi mají více volného času nebo nevím.:)
    Jo turecká zmrzka je boží, hlavně ta její hustá konzistence. :D

    Odpovědět ↓
  6. Frozie (12.5.2013 | 11.18) napsal:

    Krásný článek. Strašně jsem se nasmála :D
    Já byla v Turecku minulý léto a naprosto jsem si ho zamilovala. Turci jsou neskutečně příjemní lidé a to jejich jídlo. To opravdu nemá chybu. A nepřibrat v Turecku by byla svatokrádež!
    Ze začátku jsem se trochu bála, že budou tak trochu neodbytný jako v Egyptě, ale opak je pravdou. Když na trhu řekneš ne, tak to respektují. Což mě opravdu mile překvapilo. Ale možná jsem jen narazili na samé hodné turecké obchodníky ;) A těch drobností, které jsem v obchodech dostala… :D

    Odpovědět ↓
  7. Septimus (12.5.2013 | 12.39) napsal:

    Vau no teda … já nikdy takhle v žádným středisku all inclusive nebyl, takže docela závidím. Jako malý jsem byl akorát na různých táborech v Itálii, ale tam jsme většinou byli jen ve stanu či chatce nebo tak xD A animátory taky nějak zvlášť nemusím. Pamatuji si doteď, jak jsem byl takhle někde u moře na táboře, byť to nebyl ani tak tábor jako spíš zájezd pro „teenagery“ a najednou za mnou přiběhl kámoš celej bez sebe, že přijeli animátoři. Ještě celý den jsem měl za to, že se vedle nás ubytovali tvůrci kreslených, loutkových a jinak animovaných filmů, protože jsem do té doby o ničem takovém neslyšel xD … a ten zmrzlinář je suprovej xD

    Odpovědět ↓
  8. Hrabajda (12.5.2013 | 14.03) napsal:

    Jak já ti to tááák závidím :) celý týden jsem na tebe myslela a v duchu ti záviděla :D Turecko je boží,ale Turkové neodehnatelní :D A s těma rodičema tě uplně chápu :D Moje loňská dovolená ve Španělsku na 12 dní mi stačila na dlouho dopředu :D ještě, že jedu letos bez nich :D :D jen to nebude takový ,,luxus“ jako s rodiči :D

    Odpovědět ↓
  9. C.ind.ere.lla (23.5.2013 | 18.09) napsal:

    Teda to Turecko ti závidím. :) Byla jsem tam se ségrou a našima loni v létě (což působilo občas lehce ponorkově, takže zcela chápu tvoji frustraci). A tu zemi miluju :) Sice je tam trochu horko a hlavně dusno, vlhkost vzduchu mě po výstupu z letadla málem odrovnala, ale stejně je tam krásně. Dokonale čistý moře, milí lidé… Dokonce mi ani nevadilo smlouvání, byla to celkem sranda. Především přesvědčit ty prodavače, že o jejich zboží skutečně nemáme zájem. :) Ale stejně. Našla jsem pár zajímavých námětů v turecké historii, kterými se hodlám letos v létě podrobněji zabývat, takže doufám, že mi brzo vyjde čas i peníze na další výlet :)

    Odpovědět ↓
  10. Kristýna Kaderová (24.5.2013 | 19.05) napsal:

    Páni, to byla určitě parádní dovolená. Závidím ti. Chudák tvůj tatínek. Kolik že tam celkem za vás utratil? Ale ty jsi dobrá, že si to usmlouvala! Upřímně se ale divím, že sis to vůbec užila, když tě pořád otravoval ten Oskar. Člověk by řekl, že město lásky je Paříž. Ale jak to tak vypadá, tak nejen to.

    Odpovědět ↓

Napsat komentář Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Hledání

Prohlášení

Ráda bych Vás všechny upozornila, že tyto stránky plně podléhají autorským právům. Kromě anotací a citací knih, které vlastně skoro nepoužívám, jsou všechny texty výplodem mé choré mysli, a tak byste mi udělali velkou radost, pokud byste na ně nepoužívali ty nepěkné zkratky ctrl+c a ctrl+v. Také by Vás nepotěšilo, kdybyste našli svůj vlastní text někde jinde. V případě, že přesto chcete nějaký z mých textů použít, nějak mě kontaktujte. Jsme lidi, můžeme se domluvit. Když na mě bude odkázáno, nemám s tím víceméně problém.

Facebook

Stránky můžete pochopitelně sledovat i na facebooku, kde budete upozorněni na všechno, co byste neměli zmeškat.

Follow me

goodreads
facebook
Youtube
Gmail

TOP 20

  • Můj život u sousedů
  • Válka za bílého dne
  • Strach moudrého muže
  • Mediátor
  • Hádův chrám
  • První hrob napravo
  • Město ze skla
  • Bitva o Labyrint
  • Stínem políbená
  • Tetovaný
  • Bohové Olympu - Neptunův syn
  • Ohnivé srdce
  • Hra o trůny
  • Hunger games
  • Poslední z bohů
  • Zlodějka knih
  • Zelená jako smaragd
  • Nebezpečná láska
  • Moře klidu
  • Nepřítel mého nepřítele

Odkazy

K recenzím používám spoustu obrázků – jak oficiálních přebalů knih, které samozřejmě patří příslušnému nakladatelství nebo autorovi, tak obrázků z weheartit nebo deviantartu. U většiny u nich je prakticky nemožné dopátrat se původního majitele, ale pokud to jde, tak ráda zveřejním o čí práci se jedná. Uživatele deviantartu, jejichž díla pravidelně používám v recenzích, naleznete v odkazech.

Knižní vesmír – eshop

Jedinečný projekt českých knihomolek - krásné knižní záložky, placky, tašky, plakáty :)
Knižní vesmír - eshop

Videa

  • Aktuální
  • Starší

Soutěže

  • Probíhající
  • Ukončené

Měsíc na téma

  • Harry Potter
  • Píseň ledu a ohně

Projekty

  • Žiju knihu
  • Knižní poradna
  • Pětistovka je jen číslo
  • 2013 – Blog tour
  • 2013 – Letní dumání
  • 2013 – Předprázdninový maraton
  • 2013 – CooBoo-A-Thon
  • 2014 – Velká čtecí výzva

Ikonka

laurdes - world of books
V případě, že chcete podpořit mé stránky, můžete umístit tuto ikonku na svůj web či blog. Více informací naleznete v zápatí pod heslem propagace.

Archiv

Sister site

Knižní doupě

Ask.fm

V případě, že máš jakýkoliv dotaz - ať už na fungování webu, na knížky nebo na mě osobně, neváhej se zeptat. Na všechny otázky odpovím ve videu.

StatPress

Visits today:  47

Propagace

laurdes

HTML KÓD

Spolupracuji


Používáme WordPress (v češtině).  │ Obsah stránek podléhá autorskému zákonu! © laurdes  │ Design © Gormal  │ Nahoru ↑